Proč se vydat na cestu aneb co nám to dalo

Když jsem se rozhodovala, jestli je dobrý nápad sebrat dvě malé děti a vyjet s nimi na několikaměsíční cestu obytňákem po Evropě, měla jsem v hlavě spoustu strachů, otázek a nejistot. Zejména jestli to zvládneme, jak se budou cítit děti, jestli to pro ně bude přínosné a jestli se jim nebude moc stýskat po domově.

Tohle všechno, co jsem měla v hlavě bylo zbytečný.

Jasně, že jsme to nejen zvládli, ale dokonce jsme si z toho i něco odnesli. Tahle velká cesta nám dala tak strašně moc a musím říct, že to bylo nejlepší rozhodnutí, co jsme mohli udělat!

Když se kouknu o ten rok zpět, jsem fakt ráda, že jsem strachy překonala. I když jsme byli zvyklí cestovat už předtím, tohle bylo úplně něco jinýho. Bylo to na dýl, bylo to hodně daleko, bylo to bez jasných plánů a dohodnutého ubytování. A hlavně to bylo se skoro ročním kloučkem a čtyřletou dcerou. 

Tahle konkrétní cesta nám ale dala nejen vzájemné sblížení, prohloubení našich vztahů a poznání sebe samých, ale napumpovala nás energií a dokonce podpořila odolnost těla i mysli.

Poznání sebe sama

Celý život jsem jela v zajetých kolejích. Hlavně něčeho dosáhnout, být nejlepší, někam se hnát. Když ale žijete tři měsíce jen se svou nejbližší rodinou, řešíte pouze základní lidské potřeby, nepůsobí na vás vnější vlivy společnosti, ve které žijete, tak se můžete ponořit sama do sebe, zpomalit a podívat se na svůj život z nadhledu.

Je můj život můj, nebo žiju život tak, jak to očekávají ostatní?

Najednou mi v hlavě lítaly otázky a na ně odpovědi. Že nechci prožít další zbytečný stres. Že chci hledat svojí cestu, i když se na ní můžu zaseknout nebo změnit několikrát směr. Že nechci jet v jedné linii se zavřenýma očima do konce života. Nebojte, nejsem teď totálně vyzenovaná, ale jsem jinde, než předtím.

Spoustu věcí jsem si srovnala, spoustu věcí překopala a ještě s více věcmi jsem stále v hledání a na cestě. No a taky mi od té doby v hlavě lítá spousta nápadů, které zatím neumím ustálit.

Vztahy blízké a ještě bližší

Nebudu vyprávět pohádky a psát, že to bylo každý den úplně idylické. Rozhodně začátek cesty byl trochu vyhrocený, než si to všechno sedlo a než jsem si začala být trochu jistá tím, co děláme. Ale celkově se člověk na cestách spíš dostane do situací, které jsou napjaté a pak nastávají problémy mezi účastníky a trochu to může skřípat. Několikrát jsem to dokonce chtěla otočit a jet domů.

Ve výsledku to člověk vyřeší, protože MUSÍ, aby se pohnul tam nebo zpátky. A musí to vyřešit zatraceně rychle, protože se taky nemá moc kam schovat a musí prostě se všemi fungovat.

Pro naše vzájemné vztahy ale rozhodně hrál čas. Přece jenom tři měsíce pořád spolu a dny plynuly pomalu. Měli jsme čas na naše problémy, naše zádrhely a nevyřešené situace. Mohli jsme v klidu mluvit. Do vztahů nám nevystupovali ostatní lidi. Myslím, že jsme se tehdy hodně posunuli dál.

 

Neustálá organizace a minimalismus

Když jsme několikrát zaparkovali u ostatních cestovatelů na krásných místech, často měli obrovská obytná auta, kde se snad dalo žít celý rok. Oproti nim naše autíčko vypadalo dost směšně malé. Taky to pro nás znamenalo nekonečné přeskládávání celého auta: na vaření, na spaní, na hraní a na řízení. Kdybyste to viděli… Spoustu věcí vyložit, přebalit, naložit. A k tomu pořád ten otravnej a velkej kočárek🤭

Na druhou stranu jsme si těch věcí nemohli vzít moc. A světe div se, i to málo, co jsme s sebou měli nám bohatě stačilo! Člověk k životu nepotřebuje hromadu nesmyslů, ale potřebuje radost, dobré vztahy, zážitky a kreativní prostor, který byl nekonečný.

Výstupy z komfortní zóny

Víte, že vědomé vystupování z komfortní zóny nás jako lidi neuvěřitelně posiluje?

Tak na cestách musíte vystoupit hodně krát. Ať už se jedná o to, že si nemůžete dát teplou sprchu kdykoliv potřebujete. Nebo že si nedáte kávu hned po ránu. Nebo že to vyjde tak, že musíte jednu noc strávit na místě, které vám nesedí a bohužel poblíž zrovna hraje techno. A pro někoho i to, že jde do obchodu, který nezná, setkává se se spoustou neznámých lidí anebo musí řešit nenadálé situace v cizím jazyce.

Jo, někdy to bylo náročný. Ale teď je za odměnu spousta situací doma úplná brnkačka.

Mluvit, mluvit a mluvit pokaždé jinak

To, že člověk musí jazykově improvizovat, hlavně když zapadne s autem do příkopu někde v tramtárii, je zpětně hrozně super.

Jako já mluvím anglicky, ne dokonale, ale spíš ti praví místňáci nemluví moc anglicky. A můj muž je takový samouk všech možných jazyků a když neví, dělá gesta. Ve francouzštině máme základ a španělštinu a portugalštinu jsme se učili za pochodu. Stáhla jsem aplikaci Duolingo a po večerech jsme jeli slovíčka a pár vět, abychom nebyli úplně za blbce. My si totiž trochu myslíme, že je hezký a fér naučit se aspoň pár základních vět jazykem země, ve které jsme na pár týdnů jako návštěva.


Další výhodou neustále se měnícího jazyka bylo, že starší dcera už všechno pobírala a strašně moc se začala o jazyky zajímat. Zjistila, že čeština prostě nestačí. Pořád se ptala na slovíčka, co se řekne tak a tak a v tomhle jazyce a v jiném jazyce…

Myslím, že jí to dalo do budoucna dobrý základ a hlavně motivaci!

Iminuta a rozšíření obzorů

Než jsme vyjeli, zažili jsme hodně nemocný rok. Bylo to strašně nekonečný a úmorný. Musela jsem být s dětmi skoro pořád doma. Ještě na cestu vyjela dcera s léky, které v tu dobu brala dlouhodobě na kašel. No a ono se všechno srovnalo. Moře, slunce, slaná voda, horský vzduch, míň stresu, možná i lepší strava a napojení se na cirkadiánní rytmus udělal zázrak. Následující zimu v Čechách jsme měli snad jen jednu rýmu a celkově ta zima byla tak nějak víc v klidu, bez únavy.

Na cestě se naučíte hrozně moc. Zjišťujete si spoustu informací o dané zemi, potkáte hodně jiných cestovatelů z různých zemí, uslyšíte spoustu příběhů a někdy vidíte i smutné věci. To vše vás ve vašem vlastním uvažování o životě a světě posune daleko.

Takže pokud tohle všechno chcete zakusit na vlastní kůži, neváhejte a začněte plánovat vaší cestu už teď!

Inspirovat se můžete třeba  i v mé e-knize zdarma Obytňákem do světa s dětmi.

2 názory na “Proč se vydat na cestu aneb co nám to dalo”

  1. Pingback: Když to nebylo jenom růžový aneb co mě štvalo - Zatni.Zuby

  2. Pingback: Zážitky z cest aneb vyjeli jsme! - Zatni.Zuby

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *